Jdi na obsah Jdi na menu
 


Myšlenky na měsíc

MYŠLENKY NA MĚSÍC DUBEN

GUY GILBERT

ŠTĚSTÍ – JAK HO NAJÍT, PROŽÍVAT, SDÍLET

PORTÁL 2015

 

1. Štěstí znamená nezabývat se stále dokola minulými událostmi a nepředvídat katastrofy. Štěstí znamená dát přednost přítomnému okamžiku.

2. Dokonalé štěstí je mít naději, že jsem Božím přítelem.

3. Blahoslavení ti, kteří dovedou mlčet a naslouchat: naučí se nové věci.

4. Skutečné štěstí je jeden z darů, které člověk dostane. Díky němu má každý možnost najít si v životě místo, které mu vyhovuje. Je na nás, abychom se ho pokusili hledat.

5. Bůh je láska a pokoušet se touto láskou žít je nádherné.

6. Pokora znamená podporovat druhého.

7. Peklo nejsou ti druzí, můžeme jím však být my sami, když se nemáme rádi a zanedbáváme se.

8. Hlavním receptem na štěstí je čerpat z prostých a přirozených věcí lidského života a nechat je dusit na mírném ohni.

9. Pokora nám pravdivě ukazuje, jací jsme. Pokora znamená odkrýt masku.

10. Štěstí je umění, jemuž je třeba se každý den učit.

11. Přejte si to, čeho můžete v rámci svých schopností dosáhnout. Buďte šťastní z toho, co máte, nehoňte se za nemožným.

12. Ticho má pro nás neocenitelný přínos – proměňuje nás tím, že nám dává jasný pohled na náš život.

13. Boží milost působí jedině v přítomném okamžiku. Pokud se rozhodneme, že ji přijmeme, čeká nás nádherná a jedinečná cesta ke svatosti.

14. I ten nejmenší skutek lásky je Bohem požehnaný.

15. Když budeš všude šířit radost, jistě zbude i na tebe.

16. Umět se radovat z radosti druhého: to je tajemství štěstí.

17. Je důležité rozvíjet pozitivní vztah k sobě samému. Sami se sebou budeme až do konce života, takže je třeba, abychom sami sebe akceptovali, byli rádi takoví, jací jsme.

18. Můžeme mít obrovitou křesťanskou lásku, naději pevnou jak z betonu, ohromnou víru, ovšem pokud nemáme pokoru, nejsme ničím.

19. Pokora znamená, že jsme tím, kým jsme, a jsme si toho vědomi. Vědět, kdo ve skutečnosti jsme, si žádá velkou schopnost vhledu do vlastního nitra.

20. Bůh je v nás každičkou minutu našeho dne. V těžkých chvílích stejně jako v okamžicích radosti.

21. Když darujeme sami sebe, znamená to, že známe Boží lásku. Musíme se stát láskou, musíme se proměnit v dar.

22. Jediné štěstí, které máme, vychází ze štěstí, které dáváme.

23. Máme celý život, abychom se naučili milovat.

24. Rozmlouvejte s druhými, zdravte se s lidmi, dívejte se na ně ve vlaku. Může to být hlavní zdroj vašeho štěstí.

25. Když tě někdo zraní, napiš to do písku a vítr odpuštění to může smazat. Ale když pro tebe někdo udělá něco dobrého, vyryj to do kamene a nikdy to nevymizí.

26. Napojení na Boží srdce, to je modlitba v kterémkoli okamžiku; ta by se měla stát naší přirozeností.

27. Modleme se a prosme Pána, abychom každý den věnovali hlavní pozornost tomu, kdo se něčím odlišuje, kdo je nemocný, osamělý, kdo se cítí jako cizinec, je v depresi nebo se chová násilnicky. Ježíš se díval na druhé celý svůj život.

28. Humor, to je přítomnost Krista v nás, která nám dává schopnost zasmát se vlastnímu trápení.

29. Jste šťastní lidé, umíte-li s vážností nahlížet na drobné věci a pokojně sledovat věci závažné: dojdete v životě daleko.

30. Pracujte na své vnitřní síle – ta je důležitější než síla svalů. Je to síla lásky, pokoje a milosrdenství.

 

 

MYŠLENKY NA MĚSÍC BŘEZEN

MILOŠ SZABO

ZPOVEĎ? NE!

CESTA 2015

  1. Vydat se na cestu k Tomu, jenž nás přesahuje, znamená zároveň přijmout fakt, že často nebudeme rozumět ani Jemu, ani Jeho cestám.
  2. Věřící člověk se nemůže spokojit s tím, co se o Bohu dozvěděl jako dítě od babičky či
    na náboženství při přípravě k prvnímu svatému přijímání.
  3. Šance na změnu přichází, když do života člověka vstoupí láska.
  4. Bůh, jenž všechno stvořil, se neštítil stvořit mě, já bych se tedy neměl štítit tvořit svět krásnější i tím, že v případě potřeby budu třeba uklízet.
  5. Láska se nesmí jenom přijímat. Na lásku se má odpovědět. Důvěřuji ti, ať je to tak, jak chceš ty, Bože.
  6. Dokáže-li úchvatné účinky vyvolat energie vyrobená člověkem, oč větší a dokonalejší efekt musí mít energie Boží.
  7. Každému, komu záleží na Bohu, musí záležet i na poznání Jeho vůle.
  8. Nikde jinde není Boží cesta člověku vykolíkovaná tak jasně a přesně, jako v Božím Slově.
  9. Chci-li poznat, že jsem zbloudil z Boží cesty, nejde to udělat v rychlosti. Je potřebné se zastavit.
  10. Zpytování svědomí, tedy hledání odpovědi na to, co je a co není hřích, musí proběhnout v mém ztišeném nitru. A poctivě.
  11. Bůh je mocný a jeho přítomnost v nás po zpovědi je proto patrná. Nám a skrze nás by měla být patrná i našemu okolí.
  12. I když se každý z nás rodí na svět jako svobodná bytost, která se pro Boha bude rozhodovat sama a dobrovolně, dostává od něj darem pokyny a návod, jak cesta k ráji vypadá.
  13. Boží láska se zhmotnila. V Ježíši se připoutala k lidskému tělu a skrze sedm různých svátostí dává člověku v různých situacích možnost přibalit si na životní cestu i nadpřirozenou výbavu.
  14. Pokud hřích způsobil, že jsme se odvrátili od cesty, kterou nám Bůh osobně ukázal a vyznačil, měli bychom se k němu v rámci prosby o prominutí obrátit zpět. Znamená to však zároveň ukázat záda dosavadnímu směru.
  15. Milujeme-li Boha, opravdová lítost toho, že jsme zhřešili, nemůže existovat bez snahy se napravit.
  16. Pokud necítím skutečnou duševní bolest, že žiji v hříchu, nebo aspoň bolest z toho, že jde
    o hřích, jehož nejsem schopen zanechat, nemůže dojít k odpuštění.
  17. Po vyznání hříchů a lítosti Bůh z lidské duše smaže všechno to, co mu k smazání při vyznání nabídneme. Co zamlčíme, to si ponecháme a neseme životem dál.
  18. Bůh po odpuštění našich hříchů neodchází. Zůstává. Proto po dobře vykonané zpovědi často cítíme nejen úlevu, ale i vnitřní radost.
  19. Milovat tak, jak to požaduje Ježíš, znamená dávat se druhému bez ohledu na své vlastní naplnění, odevzdat se mu pro něho samotného, pro jeho dobro a štěstí.
  20. Láska k Bohu a lásku k člověku nelze oddělit. Láska je jenom jedna.  Útek od bližních někam do poustevny, to není láska k Bohu, ale sobecké přivlastňování něčeho, co je určeno všem.
  21. I já produkuji nebezpečný odpad - když místo pravdy dám přednost lži, když místo naděje směrem ven vyzařuji zoufalství, když místo pokoje a usmíření šířím hněv, místo lásky vulgaritu.
  22. Konkrétním hříchem ubližujeme také konkrétnímu člověku. Proto má být součástí smíření též snaha o konkrétní nápravu.
  23. Rozhodnu-li se nevěřit, nebude mě Bůh přesvědčovat. Rozhodnu-li se uvěřit, bere mě
    do náruče, abych se v ní mohl stulit a uklidnit.
  24. Stejně jako se udržuje v provozním pořádku bydlení, pravidelností by se měl stát i „úklid v duši“, a to i tehdy, když máme do duše vepsané „jen“ hříchy lehké.
  25. Má smysl zpovídat se ze stále stejných hříchů? Má smysl vytrhávat plevel ze zahrady, když víte, že už za pár týdnů stejný vyroste znovu? Pokud chceme na zahradě něco sklízet, odpovíme jednoznačně ano, smysl to má.
  26. V celém Desateru nejde pouze o jednotlivý zákaz či příkaz, ale o regulaci určité oblasti našeho života. Proto lze každou událost v kterékoliv době přiřadit k některému z těchto Božích nařízení a zkoumat ji v jejich světle.
  27. Nezanedbejme své zpytování svědomí. Chceme přece jít k Bohu bezpečně a s jistotou
    že jdeme dobrým směrem, nebo ne?
  28. Nelze tvrdit, že v Boha věřím, když mu nevěřím, že ho mám milovat, a to nade všechno. Když milovat, tak také chtít ho poznat. Když milovat, tak si také na něj umět udělat čas. Nejen tehdy, když se chce mně.
  29. Každým dnem jsme svědky neuvěřitelných zázraků, které se před naším zrakem znovu
    a znovu pravidelně opakují.
  30. Prací mohu sloužit jiným, nejen si vydělávat peníze na vlastní blahobyt. I proto by žádná práce neměla být pro nás méně důstojná a neměli bychom se jí štítit.
  31. Je-li Bůh pravdou, jeho učedníky můžeme být pouze tehdy, když budeme žít v pravdě.