Jdi na obsah Jdi na menu
 


 

Vítejte na stránkách

chrámového sboru!

 

 

V neděli 29. 7. zpíváme při poutní mši svaté v 9:00 hod v Kvítkovicích v kapli sv. Anny.

 

Letos se připravuje zájezd chrámového sboru do Moravského Krumlova, Ivančic a Dolních Kounic.

 

Pokud Vás baví zpívat a chtěli byste rozšířit naše řady, tak prosím přijďte na naši zkoušku. Nemusíte být žádný profesionál a znalost not není podmínkou. My jsme také amatéři. 

 

Letos probíhají zkoušky i přes prázdniny.

 

Blíží se čas prázdnin a dovolených a v tomto čase se uskutečňuje i nejvíce poutí. Poutě byly významnou částí náboženského, ale i společenského dění ve středověku i v novověku. Konaly se do míst, která se proslavila zázraky a kde měla být modlitba zvláště účinná. Na poutě se nevydávali jen nemocní  nebo nešťastní lidé, ale i ti, kteří chtěli vyjádřit poděkování anebo se jen vymanit z běžného života a zažít radost z návštěvy svatých míst, obdivovat nový kostel či chrám. Rozmanité poutě ke svatostánkům byly běžné i v předkřesťanských náboženstvích ve starověku. Křesťané začali už od 4. století putovat do Palestiny na místa spojená se životem Ježíše Krista. Od 13. století se začínají orientovat i na nová místa v Evropě. Církev je směřovala především do Říma k hrobům mučedníků a apoštolů. Každá země však měla i svého národního světce, k jehož ostatkům putovaly zástupy věřících. V průběhu středověku počet poutních míst stoupal, zejména v souvislosti s rostoucím kultem Panny Marie. Nejznámější byla Loreta. K dalším proslulým mariánským poutním místům patří např. Mariazell v Rakousku, Czenstochowa v Polsku, Lourdy ve Francii či Fatima ve Španělsku, u nás Svatá Hora u Příbrami. Baroko se stalo zlatou érou poutí, protože se jich více či méně účastnili všichni obyvatelé země, někteří i několikrát ročně. Ve druhé polovině 18. století se však začal měnit vztah státu k církvi a výsledkem bylo omezení vlivu církve na poddané a rušení většiny náboženských neliturgických aktivit, kromě jiného i poutí. Po napoleonských válkách došlo k jisté restituci katolictví, které už nikdy nedosáhlo postavení a vlivu z doby vrcholného baroka. Účast na poutích byla dobrovolná a účastnili se jí jen lidé, kteří byli opravdu věřící.

V Čechách a na Moravě existovalo několik poutních míst již před husitskými válkami. Právě husitské poutě v českých zemích daly podobu celému poutnictví, neboť tradici převzalo baroko, jen jí vtisklo jiný náboženský smysl. Po třicetileté válce došlo k obrovskému vzestupu poutnictví v Čechách i na Moravě. Poutní kaple, později kostely nebo celé areály s křížovou cestou, božím hrobem či loretou budovaly bohaté řády. Zdaleka nejvíce potních míst bylo od třicetileté války spojeno s mariánským kultem, protože Panna Marie byla u nás velice oblíbená a uctívaná jako přímluvkyně v nesnázích. Podle soupisů ze 17. a 18. století fungovalo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku více než sto poutních míst spojených s Pannou Marií. K nejznámějším patřily Svatá Hora u Příbrami, Kájov, Bohosudov, Chlum sv. Maří, Vambeřice, Hejnice, Křtiny, Svatý Hostýn, Svatý Kopeček u Olomouce, Zašová a další. Každé místo mělo svou milostnou sošku, spojenou s legendami o zázracích, zapisovaných po staletí do tzv. knih zázraků, stejně jako vlastní modlitby. Oblíbení byli i další světci, nicméně četnost poutí byla podstatně menší a mnohé měly podobu spíše větší městské oslavy. Konec zlatých časů poutnictví nastal v našich zemích s nástupem osvícenství a s ním spojených josefínských reforem v poslední čtvrtině 18. století. Spolu s omezením počtu církevních svátků byly od roku 1786 zakázány dlouhé poutě, okázalá procesí a slavnosti. Ve třicátých letech 19. století se podnětem k znovuobnovení pobožností a procesí stala poslední vlna velkých epidemií, nejprve moru a poté cholery. Specifické postavení měla poutní místa ve 20. století po vzniku Československa. Téměř všechna však vzala za své po druhé světové válce, zachránily se jen ty kostely a kaple, které se podařilo prohlásit za kulturní památku. Náboženské poutě nebyly tolerovány, většina objektů chátrala. Po roce 1989 byly poutní areály buď vráceny církvi, nebo o ně pečují obce či různá sdružení. Někde byly poutě obnoveny, mnohá místa navštěvují spíše turisté vyhledávající historické a církevní památky, jiná se zaměřila na vzdělávací a kulturní akce.

Nejbližší poutní místa : Svatý Hostýn - pouť neděle nejblíže k Slavnosti Nanebevzetí PM 15.8.; Velehrad - pouť na svátek slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje 5.7.; Svatý Kopeček u Olomouce - pouť na svátek Navštívení PM 31.5.; Štípa - pouť neděle po Narození PM 8.9.; Blatnice pod Sv. Antonínkem - pouť neděle po svátku sv. Antonína 13.6.; Provodov - pouť neděle po svátku PM Sněžné 5.8.